V rámci plnění kvalifikací na další kvalifikace jsme vyrazili na moje první mezinárodní závody do rakouského Bad Blumau, lázeňského městečka skoro až u maďarských hranic, celých 600km od Prahy. Stalo se tak ve čtvrtek 28.5.2009 ráno, když jsme v Táboře naložili šampiony Chositu a Juráše a se samými chlapy (táta, Tonda, Tom a Filda) vyjeli směr jih. Cesta po rakouských komunikacích naprosto bez problémů, počasí přálo, jen jsme se kochali alpskými štíty a vodopády a těšili se na místo konání, kam jsme dorazili zhruba po sedmi hodinkách pohodové jízdy i s přestávkami na odpočinek, kontrolu, občerstvení.. Po vjezdu na samotný cíl výpravy nás uvítal příjemný areál, opět naklizený a vyfintěný do rakouské podoby, vysoká úroveň, koně již na místech, stany již postavené, veteriny připravené, stačilo se zaprezentovat. Po zaplacení všech nekřesťansky vysokých poplatků jsme ubytovali koníky i sebe a začali si užívat atmosféru a tu známou závodní pohodičku.. :-).
Celý pátek měli koníčci na odpočinek a tak se jim postavil padock a my začali řešit věci jako wranglerování, trasa, zkrátka klasické organizační věci. Sluníčko celý den svítilo, odběhali jsme veteriny, napapali jsme se a večer se jeli projet po okolí, najít sprchu a neplánovaně zaplatit pokutu za rychlou jízdu.. Večer po jedenácté hodině jsme se uložili ke spánku, teplota silně klesla a ráno v půl šesté zazvonily budíky.
Jelikož jsme s Tomem byli vzhůru dýl, můžu s minutovou přesností odpřísáhnout, že pršet začlo přesně v 5:30, pár vteřin před zvoněním budíků. Začlo a až do půl třetí nepřestalo.. ale to je přesně ono, jízda ve větru dešti, za každých podmínek, to je endurance. A tak jsme za vytrvalého chrstání v sedm hodin odstartovali na 30km okruh, v pořádku ho dokončili, poté mokří na kost i do 29km dlouhého okruhu a ještě ke všemu do 23km dlouhého posledního kola, do kterého se mi absolutně nechtělo a který už byl spíše protrpený nežli vychutnaný. Sláma v botech sice posloužila jako pohlcovač vody, ale po deseti minutách se vše vrátilo a rybník byl jistý. Nebyla na mě suchá nit, vodu jsme ždímali za pochodu, s přibývajícím časem se i trať měnila na slušný cross s brody. Chladit se nemuselo, i tak chlapi jezdili na body a nabízeli alespoň pití koním i nám, povzbudili a potěšili, že cíl se blíží :). Po několika hodinách v mokrém a studeném prádle jsme se dočkali, prošli závěrečnou veterinou, rychle obstarali koně a běželi se převlíct a ohřát ke krbu do místní restaurace. Po pěti minutách co jsme dostih dojeli déšť ustal, šedé nebe se protrhalo a k večeru dokonce vysvitlo sluníčko, které nás pak doprovázelo i druhý pozávodní den.
Večer jsme tedy obstarali koně, sebe, zahráli si UNO a vydali se spát, jen zima byla neskutečná, ještě že chlapci zatopili :D. Ráno se vstalo, shlédli jsme ceny kondice a čekali na vyhlášení, které proběhlo ve třináct hodin a na kterém jsme s radostí zjistili, že češi na těchto závodech rozhodně neudělali ostudu. Česká výprava si totiž domů odvezla tři ceny kondice (120km, 80km senior, 80km junior), čtyři první místa (CEI*80 Káča Kyselá, CEI*J-YR Markéta Terberová, CEN80 Tonda s Jurášem, CEN40 Pavlína Pflugová), dvě druhé místa (CEI**120 Tereza Terberová, CEN60 Karolína Pflugová), třetí místo CEI*J-YR Silva Lorencová, čtvrté místo v této soutěži já s Chositou, páté Emil Štefek, navíc ještě páté místo v CEN60 Kateřina Hemzalová. Radost ohromná, úspěchy vážně slušné. Po převzetí cen, hromadném focení pod vlajkami, gratulacích a loučení jsme naložili naše dva vytrvalce a vyrazili směrem domů. Tonda nám trasu o pár desítek kilásků prodloužil přes hory, ale koníci si nestěžovali, cestu jsme našli, takže vše dobře dopadlo. Tedy skoro. Po odpojení wranglerů, kteří vyrazili směr Jeseník jsme vyhodili koně doma v Táboře, dojeli v pořádku domů někdy po půlnoci a po zapnutí vybitého mobilu jsem s hrůzou zjistila, že kluci na cestě domů dost hnusně nabourali, takže naprosto bezesná noc, no radši nic. Hlavní je, že jsou oba v pořádku, že teď už jsou doma v teple a zbytek se vyřeší, musí. MY se jen tak nevzdáme, i když nás letos někdo zkouší co to dá. Musím poděkovat všem, za to co pro mě opět udělali- tátovi- za sponzoring, dopravu, Tondovi- za doprovod, Chositu, Tomovi- za všechno co pro mě dělá (možná sám neví kolik toho je :), Fildovi- za fotky, které mi určitě půjčí a já nějaké vystavím a mámě- že se mi doma starala o stádo. Díky a věřím, že všechno dopadne co nejlépe a příští zahraniční výjezd už se obejde bez problémů a zkoušek, které na nás někdo sesílá.