Zima utekla opět neuvěřitelně rychle a je tu nová sezona. Na první závody jsme se vypravili ve čtvrtek 7.dubna, čekala nás cesta dlouhá přes 550 kilometrů do Německého Gartow. Jakožto čerstvá držitelka řidičáku B+E jsem zažila perfektní školu řízení za doprovodu velmi silného větru, který, jak jsme se později dozvěděli, dokonce způsobil hromadnou havárii snad 80ti aut na nedaleké dálnici. My jsme však naštěstí do cíle dojeli. Čekal na nás opět areál podobný německé preciznosti- všude čisto, přehledno, i za tmy jsme včas našli box pro naši závodnici a zaparkovali naše příbytky.
Ráno byl pohled na areál stejně okouzlující- vlajky snad všech evropských zemí vlály u připravených klusových drah ve veterině, přepravníky s koňmi pomalu ale jistě plnily parkoviště a namakané koně prováděli jejich ošetřovatelé skrz celý objekt. Na tyto mezinárodní závody se sjelo neuvěřitelné množství koní- 160!!! Není jasnějšího důkazu, že vytrvalost zcela jistě nabývá na oblibě i masovosti. Každý závodník měl připravený malý padock z RoFlex´s a vše bylo vymyšleno na výbornou- chlazení, veterina i tyto padocky nalepené na sebe byly v bezprostřední blízkosti, nebylo daleko ani pro vodu, ani do aut, ani do stájí, prostě perfektní. O něco méně perfektní byl povrch veterin- velice hluboký písek způsoboval dojem, že každý kůň kulhá. Vstupní veterinu jsme tedy absolvovali se smíšenými pocity, o to více opět rozproudila krev německá veterinářka, která na nás svolala komisi a klus jsme si dali dvakrát. Po cestě dlouhé 9 hodin a zaplacení 200 eur startovného mi tepy vyskočily snad ke třem stům, ale poslední dobou je to asi trend, mučit mě tímto stylem (v Mikulově i Fischerhude to bylo jako přes kopírák!). Když na ní zbylí veterináři udiveně dívali, omluvila se nahlas, že jí přišlo že kulhá asi kvůli větru. Výborně tedy, tak nakonec smíme odstartovat!
Během odpoledne vítr neustával. Povrch širého okolí byl pouze písek, písek a zas jen křemičitý písek, který jsme měli naprosto všude. Zlý sen. Když jsme nachystali chlazení, projely jsme se se Sirčou kus po trase kterou někdo odznačil a za mírného strachu ze zítřejšího dne jsme se zúčastnili večerní porady. Po ní už jen nakrmit Sirinku, která jedla jak o život, pošeptat jí do ucha taktiku zítřejšího dne a nezbývalo, než se uklidit do spacáků.
Start závodu na 160km byl v šest hodin ráno. Vstali jsme podpořit českou dvojici- Markétu s Wellfare a stejně tak startující na 120km a seniory na 90km. Pak přišla řada na nás. Při zahřívání jsme se postaraly o adrenalinový výstup pro diváky, když se Sirča oprávněně lekla šustícího bílého stanu a řítily jsme se tryskem ke kmenu vysokému cca 90cm. Zahřáty dostatečně jsme pak ve vedení odstartovaly na trať dlouhou 90km, ale hned po startu nás čekala stopka před koněm, který vysadil jezdkyni :-). Když si německy zanadávala, jelo se dál. Norky nabraly slušné tempo, trasa vedla po rovině, podél zavlažovacích kanálů, lesem po zpevněných cestách, průjezdy pár malebných vesniček ale převážnou většinou po lesních pískových cestách. Písek zde byl místy hodně hluboký, připadala jsem si jak v Dubaji. I přes nevoli koně jsme zmírnily tempo a pokračovaly cca 10km osamotě. První kolo mělo 35km a za dvě hodiny a osm minut jsme již stály ve veterině. Vůbec jsem nečekala, že po příjezdu cvalem budeme zdržovat chlazení my, jakožto lidi, ale než jsme stačili dojít ke chlazení, sundat sedlo, kamaše a zvony, tepy klesly na 42. Veterinu jsme zvládly na výbornou, paní veterinářka se smála, že horse´s sleeping!
Přestávka utekla jak voda, Sirhael byla napojena, nakrmena Fitminem a jelo se dál, tentokrát na 20km dlouhé kolo, za doprovodu slovenské Dominiky a bělouše Mabruka, který s námi jel loni (a vyhrál) v Pezinku MSR. Cesty opět spíše nezáživné než odsýpající, ale lesy skýtaly klid, vůni jara a taky příjemné teploty se stínem. Chlazení jsme spáchali pouze na jednom bodě, je nutné dodat že po cestě bylo četných water-pointů, kde koně mohli pít, což bylo fakt příjemné, i když Sirča měla myšlenky na dohánění soupeřů spíše než na pití. Chalzení v cíli jsme zrychlili na nejvyšší možný čas a po dvou minutách jsme do vet-gate vlezli. Ale bylo narváno, čekali jsme ještě dobrých 5minut, než se vyšetří koně před námi a hromady re-checků. Pak se vše opakovalo- jídlo pití v přestávce a zopakovaly jsme si znovu dvaceti kilometrový okruh, tentokrát osamotě a o něco rychleji, nebavilo mne brzdit a nebála jsem se, že se ztratíme. I veterinu po třetím kole jsme zvládly skvěle. Po re-checku jsme vyrazily do kola posledního. To bylo jen 15km dlouhé ale psychologicky náročné- trasa prostě vedla tam-a zpět. Téměř celé kolo jsme opět odcválaly a do cíle přijely za přesnou hodinu, čtyři minuty před Mabrukem. Veterinu jsme zvládli a už nezbývalo než se mohutně radovat!
Wellfare bohužel okulhala po stém kilometru, ale zbytek čechů opět úspěšně reprezentoval- hřebec Modem vyhrál seniorskou 90, Poesia 7., Arista 8., juniorskou 120 vyhrála Nátálie Terberová a Kiev de Villeneuve, v seniorské 120 se popral o prvenství Petr Jadlovský s Naomi Dakotou, ale Lucia Starovecká dojela o vteřinu před, a v naší soutěži se nejlépe umístil Watan (3.), zatímco my dokončili na 7. místě rychlostí 15,889km/h! Byl to výtečný trénink, splnil svůj kvalifikační účel a Sirhael naštěstí neunavil- znamená to tedy, že směle pokračujeme v plánu a jako příští zastávka nás čeká opět rovinatá Bábolna, kde zkusíme ve zdraví absolvovat 120 kilometrů!
Celé odpoledne bylo co sledovat- to, jak se prali soutěžící 160tek i 120tek v cíli bylo dechberoucí. Jeden kůň vypadal lépe než druhý. Když potlesk ustal a všichni se z trasy vrátily na základnu, tábor pomalu utichl a po náročném dnu si každý spěchal odpočinout. Ráno pak koně absolvovali Fit to travel veteriny a ti nejlepší také boj o ceny kondice. Na vyhlášení jsme byli mírně zklamáni množstvím cen (0), jelikož každý dostal jen výsledky a malou upomínkovou kartu, ale to je samozřejmě věc organizátorů, i když při počtu 160 koní by z vybraného startovného tu kokardu snad mohli... O jedné jsme již naložení vyrazili zpět do Čech. Zatímco 140km z Gartow na dálnici nám zabralo 2 hodiny, ta samá vzdálenost nám v Čechách trvala skoro 4. Ale tak už to prostě je, hlavní je, že jsme v pořádku dojeli, že Sirhael nadšeně (a čistě!) odcválala ke koním a zabořila hlavu do sena. Chtěla bych tímto poděkovat svému týmu a sponzorům- EasyWalker a Fitmin za prvotřídní krmiva, která držela Sirhael v dobrém stavu a plnou energie po celý závod! Být v Gartowu nějaké hory, nemělo by to chybu :-)!