Po dlouhé zimní pauze konečně nastalo období tréninku a letošní nová sezona, jejíž cílem pro náš tým bude kvalifikovat se na Mistrovství Evropy juniorů a mladých jezdců ve vytrvalosti (září, Belgie), popřípadě dotknout se mety nejvyšší (CEI***).
Do plnění plánu jsme se vrhli s předstihem, a tak jsme se do německého Paaren im Glien nedaleko Berlína vypravili již poslední víkend v březnu. Na místo jsme dorazili klasicky ve čtvrtek, aby měla Haydée (letos opět podporována Fitminem- konkrétně krmena dávkou s Fitmin Opti, Energy a Profi) dostatek času na odpočinek po bezproblémové jízdě po německých dálnicích.
Ohromný areál jsme ihned zařadili do jednoho z nejlepších, s jakým jsme se dosud setkali (vše blízko u sebe, dobře dělané boxy, perfektní travnaté veteriny i prostorná restaurace a hygiena) a pobyt zde nám znepříjemňovalo jen neustále se zhoršující počasí, přesně dle předpovědí meteorologů. Večerní porada před závodem nás mnoho neuklidnila- pořadatel hlásil déšť se sněhem a silný vítr, který se dostavil vzápětí a jeho síla byla taková, že spaní v autě nám bylo téměř znemožněno, jak jím lomcoval.
Ráno jsme se probudili pod ocelovým nebem. Na startu soutěže CEI** na 120km se sešly minimálně tři desítky koní, které jsme s Haydée nechaly ujet a zvolily do prvního kola volnější tempo a spíše stíhací metodu. Zdejší krajina mně učarovala. 90% trasy vedlo po pískových a travnatých lesních cestách, všude perfektně čisto, místy už rozkvetlo. Pod kopyty nám jednotlivé etapy rychle utíkaly, celou dobu jsem brzdila. A počasí skutečně aprílové- od rána do odpoledne (na trati jsme strávily bezmála devět hodin) nás potkal především déšť střídaný se sněhem, velice silný vítr, který nás místy téměř držel klusat na místě a na pár minut i slunce. Do posledního kola nás vyprovodily ohromné kroupy. Závěrečnou veterinární kontrolu po 120ti kilometrech jsme absolvovaly v pořádku.
Nedělní den začal transportními veterinami, na kterých jsme byly pozvané na Cenu kondice, o kterou jsme se posléze popraly spolu s dalšími, perfektně vypadajícími juniorskými koňmi.
Musím říct, že byla radost tento boj sledovat. Všichni její účastníci (nejen ze soutěží 120km) vypadali skutečně perfektně a málokdo by na nich poznal jakoukoli únavu z předešlého dne. Na nebe navíc vstoupilo i slunce, které dodávalo lesk všem oholeným i dosud chlupatým sportovcům. Veterináři rozhodovali a bodovali koně podle časů vstupů do veterin, stavu metaboliky, zavodnění i čistoty chodů a jejich celkového vzezření. Haydée se na rozdíl ode mne předvedla perfektně. V klusu na osmičce jsem jí pomalu nestačila a veterinární komisi jsem pobavila svou barvou pleti těsně po doběhu- chtít po mě ještě kolečko navíc, asi by mi došel dech definitivně.
Na závěr jsme se jako český tým zúčastnili slavnostního vyhlášení cen. S Haydée jsme převzaly ceny za 4.místo a navíc i to nejcennější- právě Cenu kondice!!!
A tak jsme zpět domů opět odjížděli nabyti kladnými dojmy a se splněnými nejen cíli, ale i sny..
