Euforie ze mě sálá ještě teď. Ráno mě pomazlil, pyšně zchroustal jablíčko a při vpuštění na pastvu odcválal až k nejvzdálenějšímu ohradníku za mohutného kozlování a delšího brždění. Ale pěkně od začátku..
Tým se po dlouhé době dočkal obměny- na nově pořádané závody do Ústeckého kraje- do Hošťky jsme vyrážely mimo Latýska v ženském složení (máma + wranglerka a členka klubu Áňa). Cesta byla odpovídající českým zvykům- zajeli jsme si půl hodinky neznačenou objížďkou přes Mělník, protože co bysme dělali na místě už ve čtyři, když v pět byly veteriny... Nakonec jsme však do cíle, do malebné osady Ježkův Mlýn dorazili úspěšně. Latýska jsme ubytovaly v padocku co nejdále od lidí, postavily jsme stan, proběhla prezentace, nutné přípravy na závodní den, vstupní veteriny a porada. Byla zajímavá- sešlo se nás celkem na 70 závodních dvojic, každý účastník dostal na uvítanou spolu s číslem milou pozornost- plecháček a vystavena také byla "speciální cena závodů"- bunda Norské výroby značky Bergans (www.norskamoda.cz) v hodnotě deseti tisíc korun. Měla být darována soutěžícímu, který se ze všech startujících závodníků ze soutěže L a S (celkem tedy kolem dvacítky) přiblíží nejvíce rychlosti 16km/h. Po osahání této parádní věcičky v modré barvě perfektně ladící do naší výbavy byl již jasný program zítřejšího dne- Latenic se proběhne.
Noc ve stanu se dala přežít (byla to pro mě po letech premiéra) a tak jsme se ráno v 6:30 sešli na startu spolu se sniorskými závodníky (musím poděkovat pořadatelům že vyhověli mé prosbě o zrušení povinnosti dovažovat a rozhodli se rozdělit S na 80km na seniory-70kg a juniory- bez omezení). Vzhledem k tomu, že jsme k hloučku startujících koní šli po zadních, opustila jsem dobrovolně hřbet a nalezla až po odjetí těch největších rychlíků- pěkně v klidu a pohodě, ve vedení dvou bývalých stájových kolegyň z JS Kamerun. Trasa byla parádně značená a neskutečně utíkala. Poměrně tvrdé průjezdy vesnic (a přes dvě staveniště) střídaly měkké lesní úseky, které mi připomínaly atmosféru Polska. Chlazení bylo příjemně snad každých 5km a brzy jsme byli v cíli první etapy. Vstupy do veteriny Láťa exceloval- stejně jako arabky jsme ho zdržovali my, lidi, protože než jsme sundali sedlo, zvony a 4 kamaše, tepy byly 50. Přes den se dělalo tepleji až horko a my s Latýskem drželi přesně vypočítané časy kol v průměrné rychlosti okolo 16km/h. Latýsek na trase jel jako starý profesionál, na slůvko "hop" naskočil i v posledním kole, kdy už bylo skutečně snad 27 stupňů. Naši spolujedoucí se v průběhu závodu měnili, takže jsme jeli chvíli se startujícími z hobby Z a chvíli s další juniorkou, která přijela až se Slovenska, splnit si k nám na závody Novice. Moc se jí u nás líbilo, je pravda, že zázemí nemělo chybu- veteriny měly skvělý písek a všeho byl dostatek (snad jen od aut k padockům to byla dálka). V posledním kole se projevil boj o bundu. Ve vypočítaný čas dojezdu 13:50 (abychom měli rychlost 16,000) jsme se sešli před cílovou páskou spolu s Petrem Jadlovským. Takhle vtipný dojezd jsem zažila prvně (když nebudu počítat finiš tryskem ve Slavošově, kde se Sirhael zalekla řvoucích diváků a hodila z trysku stopslide). Pět minut jsme pásli před cílem, nervózně se ohlíželi vzad, zda-li nás nedojíždí další závodníci a čekali na pokyny wranglerů, kteří sledovali časomíru rozhodčích a odpočítávali vteřiny. A pak to nastalo, zařvali TEĎ a Láťa za potlesku odstartoval jako kdysi na dráze- měla jsem ho trošku problém zbrzdit a usedět, byť na pár metrech. Pak jsme jen velerychle chladili a... úspěšně prošli veterinou :-).
Zcela náhodou jsme se dozvěděli, že jsme zvaní na Cenu kondice. Leštění proběhlo v cukuletu a už jsme nakráčeli před veterináře, kteří udělali poměrně přísnou prohlídku (snad i zubů :)). Udělal mi radost, s jakou ochotou se na ruce předvedl, sic pětinohý, ale tak už se narodil. A poté jsme už s týmem sbalily veškeré příbytky a oděly se do slavnostního na vyhlášení. Byly to díky zajímavým cenám docela nervy, ale sebrali jsme co jsme mohli: 2.místo ze čtyř startujících v naší soutěži (1.místo vítěz 120km závodu v Gartow Kiev, 3.místo slovenský Elpas, 4.místo Robin), Cenu kondice a dokonce i bundu!!! Takhle pyšná jsem dlouho nebyla..
Na závěr nejde neděkovat- na tomhle ohromném úspěchu se podíleli mnozí- mimo pořadatelů, kteří sehnali vážně skvělé sponzory a my tak sklidili opravdu krásné ceny (Norskamoda.cz, dromy.cz, jezdeckepotreby-ustecko.com, arnolds.cz, ibg.cz, zluva.cz) bych chtěla poděkovat mámě za dopravu a pomoc, Aničce za skvělou pomoc, Fitminům za Cenu kondice (skutečně vypadá výborně, ne že ne), Easy Walkerům za podkovy (přes staveniště bych ho jinak nesla na zádech) a samotnému Latýskovi za to, jaký je to srdcař a nadšenec, za to, že by se pro mě rozkrájel a za to, že je!