CEI*j+yr 80km Nowa Wies 2010

Po roce jsme se vrátili do polské Kuznie Nowowiejske, tentokrát však na mezinárodní závody, nikoliv národní soutěž. Na dalekou cestu jsme se vydali z Jeseníku, a to už ve středu 1. září 2010 v poledne. Počasí pro transport bylo ideální- lehce pod mrakem s občasnými přeháňkami. Po vyložení Hajdulky na místě jsme zjistili, že se po cestě kopla do zadní nohy a ta poměrně dost natekla. Usnout jsem mohla snad jen díky tomu, že jí na omak nebolela a nekulhala. Čtvrteční ráno jsme se poprvé vydaly do mycího prostoru a nožičku stříkaly proudem ledové vody dobrých 2 hod denně. Otok splaskl a vše se zdálo v pořádku, i tak jsme se ale před zaplacením všech poplatků vydaly na trasu zjistit, jak tedy dál- zda se snažit odstartovat. Ani cval ve zdejších písčitých cestách nedělal problémy, takže jsme se v šest hodin večer odvážily do vstupní veteriny, kde vše proběhlo na A a 1. Na technické poradě večer bylo řečeno skoro vše nepodstatné kromě toho podstatného :). I tak jsme se s nadějí uklidili do českého tábořiště (na tyto závody dorazil Tonda Hrdina s Jurášem, Kyselí, Hladišovi a Veronika Myslivečková s Leikou. Atmosféra předzávodního dne byla příjemná, ale všichni unavení cestou brzy zalehli. Teplota během večera klesla na pouhých pár stupňů nad nulou.
V páteční ráno jsme v 7:30 odstartovaly- naštěstí v čele. Za námi Lada s Larou a polská závodnice- průběh prvního kola byl takto ve třech neskutečně příjemný. Měkké lesní cestičky vedoucí převážně lesy vystřídalo pár horších úseků po asfaltu, které byly oproti loňské trase novinkami- ani tak ale nebyl problém vést koně po kraji v malém pískovém proužku podél silnic. Průměrnou rychlostí 15km/h jsme vstoupily do veteriny, kde naštěstí, chody A. Do druhého kola jsme vyrážely taktéž s Larou, ta se pak ale chytla lotu koní z CEI* seniorů a svezla se s nimi, čímž nahnala rychlostní náskok. Haydée běžela kvůli noze opatrnějších 14,1 km/h. I druhé kolo, které rychle uteklo jsme zvládly bez úhony, stejně tak veteriny. Do posledního, 20km dlouhého jsme se tedy těšily, s nadějí že v pořádku dojdeme. Bohužel jsme se míjeli s polskými národními soutěžícími, kteří se chovali jako totální prasata. Nejen že na koni seděli stylem horším než někteří čeští hobbyčkáři, ale i se tak chovali. Když mě minul starší polský jezdec s valachem který neustále kozloval tryskem s minimálním odstupem (škrtli jsme třmeny) se slovy- "kurva jazda" a vzápětí na mne počkal za zatářkou u louže kterou měl problém absolvovat s gestem, ať jdu před něj, podobnými slovy jsem reagovala s tím, ať maže dál a nic nezkouší. Oslnil mne jeho úsměv se třemi kovovými zuby a po zádech mne zamrazilo. Bohužel stejný styl jízdy podle očekávání aplikoval až do konce- ukvapený trysk s kozelcemi a řvaním střídaný s prudkými zastaveními u "bubáků". Místo toho, aby Hajdulka absolvovala klidnou etapu na zahozených otěžích tak byla neustále držená na přilnutí a střežená před tímto koněm. Naštěstí se podařilo dojet v pořádku do cíle a absolvovat veterinární prohlídku. Chody ve všech kolech A- noha bez otoku. Radost, že jsme splnily první hvězdu a ze zdraví kobylky byla náramná. Večer jsme zakončily v poholdí padocku s ostatními čechy klábosením o průběhu závodního dne číslo jedna.
Sobotní ráno odstartovaly zbylé soutěže- CEI***160 s Petrem Jadlovským a Naomi Dakotou, CEI**120 s Kateřinou Kyselou + Poesií a Tondou s Jurášem a zbylé národní soutěže. Od první přestávky v závodu 120km jsme čekali v prostorách cíle a nabízeli pomocnou ruku. Tonda s Jurášem si vedli velice dobře, bohužel po sto kilometrech a zakopnutí na trase byli vyloučeni pro kulhání. Kačka s Poesií dokončily v pořádku na třetím místě a pak už se očekávaly jen dojezdy 160ek, kde pořád jela Naomi Dakota. Značný náskok na všechny nahnala Belinda Hitzler, jejíž kůň vypadal naprosto perfektně a do každého dalšího kola svižně vycválal vpřed. Dojezdů jsme se dočkali až po setmění- při čekání na Petra Jadlovského dorazila estonská jezdkyně bez chladičů. Jelikož byla na vše sama a spadla jí deka, přispěchala jsem s nabídkou pomoci- tvářila se vděčně za napojení koně, dání deky na zadek i podržení otěží- ne už tak její wrangleři, kteří vzápetí dorazili a otěže mi vyrvali, jak kdybych měla v úmyslu škodit. Dočkali jsme se i naší české dvojice v tomto nejtěžším dostihu. Naomi přiběhla v dobrém stavu, napila se a do veteriny vstupovala zanedlouho. Velkou radost přinesl kladný veterinářů všem přítomným čechům, nutno dodat že kobyla vypadala fakt skvěle.
Nedělní ráno bylo ve znamení optimismu. Sbalili jsme všechny věci, zapřáhli a ohákli se na slavnostní vyhlášení. Trvalo příjemně krátkou dobu, i tak byli oceněni všichni včetně nejmladšího jezdce a samotných funkcionářů (na tyto závody přiletěli veterináři z UAE i Norska). Česká hymna hrála pro Ladu Hrabalovou v naší soutěži a po slavnostním ceremoniálu nezbývalo než převzat ceny finanční, naložit Hajdulku a vydat se na deseti hodinovou cestu domů-tentokrát k Berounu. Obrovské dík Tomovi za úspěšné absolvování této akce i mojí tvrdé Hajdulce, kterou jen tak něco nerozhodí.