Druhý nejdůležitější dostih sezony, kvalifikace na podzimní mistrovství světa pomalu přišel na řadu, a tak jsme se prvního července, krásný letní den ocitli na Pardubickém závodišti, které zná každý koňák i televizní fanoušek, na dějišti Velké Pardubické steeplechase. Chositu tentokrát přivezl sám majitel Tonda, který mě ještě v Praze nacpal do auta i se psem, dvěma wranglery a malou Toničkou (doteď nechápu, jak jsme se vešli), za což mu patří dík. Zázemí závodiště je oproti polním podmínkám velice komfortní- stříkaliště, sprchy, padock, office na úrovni, stanování přímo pod tribunou vedle dráhy. Tom dorazil pět minut před námi a tak jsme se brzy stali kompletním týmem. Chosita byla první den spokojená v padocku, ale čas utíkal klasicky rychle, závodníci se sjížděli a předvečer závodů nastal. Vstupní veteriny proběhly opět bez problémů, kobylka se na noc ubytovala, my jeli na večeři a velkou technickou poradu, kde se chlapi domluvili kdo kde bude čekat a chladit, jelikož dostih se vede přímo centrem města za plného provozu.
Ráno šlo vše ráz na ráz. V šest jsme se zahřívaly na startu, v půl sedmé vyrazily spolu s Chositou na 120kilometrů dlouhou trať, jejíž zdolání nám nakonec trvalo šest a půl hodiny, což je díky rovinatému terénu (A2) stejný čas, jaký jsme dosáhli s Latenicem na 80km v Bělohradu! Po objetí celého hipodromu kolem dokola začalo příjemné překvapení. Organizátorům, stáji Kyselý a sponzorům (JK New Wind) skládám velkou poklonu za obstarání všech nebezpečných a rušných míst, jelikož při každém koňském průjezdu přes komunikaci byla veškerá doprava pozastavena bezpečnostní agenturou nebo městskou policií. Závod tak běžel velice hladce, v prvním kole jsme v nejvzdálenějším bodě sice ztratily podkovu, ale i tak se po měkčím podařilo stáhnout náskok vedoucí skupiny koní a v přestávce bylo znovu nakováno. Prvních 40km tak bylo za námi, zbývalo jen další, 35km dlouhé kolo, ve kterém jsme se držely po boku Markéty s princeznou Wellfare a po jejichž boku jsme se držely až do samotného cíle, kde koně i po 120 kilometrech ukázali co v nich je sil a předvedli nádherný závěrečný finiš ještě s Mirkem Jadlovským a Káhirou o titul mistra České republiky roku 2009. Cílem prosvištěla jako první Wellfare, jako druhé my a za námi Mirek, za ohromného jásotu a povzbuzování našich týmů (někteří to vzali tak vážně, že den na to chraptěli..:). Spokojení s výsledkem, (snad) splněnou kvalifikací a kondičkou kobylky jsme pokračovali klasickým děním- úklid, odpočinek, dokonce i sprcha (!) a pak rychlý úklid a tvrdý spánek až do rána.
Na vyhlášení jsme byli všichni v jedenáct hodin sobotního rána připraveni. Hodinové dekorování bylo na črvencovém slunci bez pití snad vyčerpávající než samotný závod, ale dočkali jsme se, obdrželi ceny za 2. místo jak v mezinárodní ** soutěži tak v mistrovství a odjížděli z Pardubic vstříc ještě lepším, dalším zážitkům, tentokrát s mými čumáky a v mnohem atraktivnější lokalitě. Poděkování patří Tomovi- za kompletní péči a podporu mě, Tondovi a jeho týmu za kompletní péči a podpory Chosity a mámě za sponzoring, péči o koně doma a fotky. Snad stejně zaválíme i v maďarské Bábolné!