S 90km Pezinok 2010

Na neplánovaný výlet do Pezinku jsme se vydali především díky V. Rejlovi, Ivě Filakovské a Tomovi, sponzorovi těchto závodů. Do známého místa klání jsme se totiž po domluvě vypravili společně, totiž Hamir a Sirhael v jednom přívěsu a zbytek posádky v jednom autě. Po srazu o sedmé hodině ranní v Zábřehu a přeložní věcí a koní jsme byli nad očekávání brzy- za tři hodiny, pod úpatím Karpat, v Pezinku. Obě s Ivou jsme byly přihlášené do otevřené juniorské soutěže st. S na 90km, hlavním dostihem dvoudenních závodů bylo mistrovství Slovenské republiky seniorů. Už v páteční den nás překvapovala velice nízká účast- sotva pár přepravníků se sjelo na louce u krásného IRI areálu a jen pár koní bylo ustájeno v místních luxusních boxech. Po zaplacení bezmála 100 eur startovného a ustájení jsme absolvovali vstupní veteriny, při kterých opět-stejný scénář, nás málem trefilo. Sirinka prostě nohy zvedat nebude..
Půl hodiny před startem jsme nečekaně cpali do sedla závaží a sotva pár minut předem se běžely s Ivou vážit- juniorky nedorazily a my se tak musely zúčastnit seniorského závodu s potřebnými kily. Hamir tak vezl 77kg, Sirča o 4 kg méně. Nepříjemné překvapení na úvod závodního dne, v plánu bylo koním ulehčit. I tak jsme v osm hodin odstartovali s odstupem za vedoucí skupinou sedmi koní a začli zdolávt poměrně náročnou trasu mezi vinohrady. První dvě kola měly 32 km, následovalo 15 a 10km- celkem tedy 4 etapy. Během první jsme zabloudili na 12km a značně překvapení narazili na celou první skupinu koní, která přibloudila zase z jiného směru. Nezbývalo než počkat na autora tratě Vlada Pažitného, který přijel a správně nás navedl na správnou cestu. Obyvatelé nebo turisté Pezinku pak přeznačili stejný úsek trasy ještě několikrát- vždy poté, co to Vlado opravil. Naschvály a nepřejícnost lidí, to bude asi všude stejné. Ztracený čas jsme naháněli cvalem na příjemnějších cestách mezi vinicemi, chlazení však bylo zoufale málo kvůli zbloudile najetým 5km.. V příjemnější části trasy se koně konečně napojili v brodu a zanedlouho i chlazení jsme se dočkali. Počasí se stávalo tropičtějším a tropičtějším. První skupinu koní bojující o titul jsme opět nechali odjet a přesto jsme po příjezdu o cca 6 min později vstupovali do veteriny jako první. To samé se opakovalo i ve druhém a třetím a čtvrtém kole- vždycky jsme přijeli s velkou ztrátou na vedoucí koně a při uklidňování je bez vyjímky předběhli :-). Druhou etapu jsme po paměti odjeli již více v klidu, závodící skupia nás mohutným cvalem předjela a my si s Hamirem odešli kolo v pořádku. Do předposledního kola, které už mělo příjemných 15 km jsme startovali opět jako první, lot předjíždějících však zřídl, několik koní bylo vyloučeno na kulhání, jeden kůň vzdal a dva koně odvezeni kvůli problémům přímo z tratě. Haraldův nový systém čipů fungoval bezvadně- wrangleři nemuseli běhat pro žádné lístky (pouze jeden v IN-TIME ve veterině) a měli tak čas se nás ujmout ihned po projetí cílem. Sirinka uklidňovala nad očekávání a během dílčích veterin nohy zvedala alespoň přední- no vždy to stačilo na bezproblémový průchod veterinární kontrolou. Ani jednou jsme nebyli vyzváni na re-check, známky byly uspokojující. S panujícím vedrem jsme s kobylkou obě ocenily krátké závěrečné kolo. Oněch 10km, které jsme zde v červnu jely čtyřikrát dokola jako soutěž Z bylo rychle za námi a my projížděly cílovou čárou jako druhé- za vítězkou MSR Dominikou Kleinovou před Ivkou s Hamirem- ti dorazili krátce po nás. Závěrečnou vet-gate jsme absolvovaly také na jedničku a nezbývalo než se radovat. S Hamirem to bylo nahnuté kvůli nečistému klusu, ale i jeho komise pustila (dovažovací dečku nedoporučuji pořizovat!). Po sprše Sirči i naší (díky Magdě Prikrylové!) jsme se spokojeně uklidili ke spánku. Komfort a odhlučněnost Frontery se nedá se stanem srovnávat- děkovala jsem že není účastníků víc a hluk tak byl ještě snesitelný.
Nedělní ráno jsme si dojeli pro snídani do Tesca, odběhli transportní veteriny (bylo tam podotknuto že jsme kandidáty na cenu kondice-díky vstupům a celkovému vzezření) a při ukončování klusové zkoušky Sirinka hodila takovou tlamu, že brzdila čumákem v písku a zvrtla si nohu. Odkulhaly jsme tedy zpátky do boxu, nohu ochladily a čekalo se na cenu kondice. Tu jsme podle mě zvládly asi nejlépe v rámci možností. Ukawangovský výraz nezměním a ochotu zvedat nohy také jen stěží. Spokojenost, že ochotně vyklusala a svižně se předvedla aniž by zakopla a rozbila si hubu byla znatelná. Pak už jsme zašli na oběd do místního bufetu a čekali na vyhlášení, které mělo být ve dvě hodiny. Kvůli posunu na půl třetí jsme již kompletně zabalili a po trochu skandálním vyhlášení-alespoň z mého pohledu, vyrazili směrem domů. 18 dvojic se sešlo na kolbišti, převzali jsme ceny (2.místo v S)- mašle, pohár a opalovací krémy a z dotované soutěže se stala nedotovaná :). V sutěži Z byly opět tři první místa a vítěz MSR zakopl podobným stylem jako Sirča při transportkách, takže čestné kolečko odcválal po dvou a mě se při pohledu na něj svíraly všechny vnitřnosti.. Hamir naopak chytil druhý dech a svezl Ivku pěkným cvalem dokola, já s pohárem v ruce raděj zasáhla za otěže a udržela koně v klusu. Cenu kondice se pro jistotu veterináři nerozhodli udělit nikomu ze tří koní. Po tomto představení vážně stačilo jen naložit koně a sebe a vyrazit na cestu domů. Od Slovenska, které stále kopíruje v lecčems poláky si dáme na nějaký čas pauzu. Je fakt, že narozdíl od ČR budou mít své zástupce na WEG v Kentucky a jejich nejlepší jezdec Feras Boulbol by se s českými jezdci také měřil jen těžko, ale ve spoustě věcích jsou pěěěěkně pozadu :). V devět hodin už jsme krmili celé stádo a radovali se z úspěšných závodů :).