Na závody v Rakvicích jsem se těšila už od ledna, kdy jsem zjistila, že z Latenica se v terénu stává čím dál tím větší profík a jeho pokroky jsou velmi rychlé. Téměř každý večer jsme s Nikčou trávily na icq a plánovaly si, jaké to asi bude :-). I když to párkrát vypadalo, že se můj vysněný výjezd nepodaří, nakonec se povedlo, a tak jsme se dne 26.4.2008 zúčastnili vytrvalostního dostihu stupně Z na 44km, i když úplně původně jsem si nebyla jistá ani KP. Na závodech se sešel rekordní počet koní.
Ráno jsem nemohla dospat, takže jsem v pět vylezla ze stanu, ale nebyla jsem zdaleka jediná, protože pár lidí už vzhůru bylo, a tak jsem se alespoň poznala s Jitkou a jejím Lipanem a Miladou s Morganou. Niky vylezla chvíli po mě, tak jsme se jely podívat na start ST, kde startovala Vlaďka se Síhou. Pak už čas letěl velmi rychle, připravili jsme koně, něco málo jsme pojedli a v 11:00 už jsme krokovali před slavnostním startem.
Start byl nad mé očekávání velmi rychlý. Moje původní taktika start-cíl byla výrazně narušena rychlým postartovním tryskem a pádem jezdkyně, ale asi to tak mělo být. Trošku jsme se s Láťou dohadovali o tom, kdo vlastně bude určovat tempo, ale s ohledem na to, že je to bývalý dostihový kůň musím uznat, že se choval velmi slušně.
Trať byla nádherná. První okruh 25km vedl po hrázích, loukách pokvetlými pampeliškami, v dálce byl vidět minaret z Valticko-Lednického areálu a přes pár vesniček a mostů. Celé první kolo jsme se drželi na posledním místě (ve trojici s dvěma slováky), což mě sice znepokojovalo, ale přijeli jsme sem dojet, tak coby ne, a alespoň si z toho uděláme hezkou vyjížďku a pokochám se zdejším krajem. Po projetí cílem jsme prošli veterinu, Láťa tepy 52 a po klusu 50, to mě opravdu velmi mile překvapilo. Ve druhém, 19km dlouhém kole, jsme vystoupali na menší kopec, projížděli jsme vinicemi a já jsem si to vážně užívala. Dojeli jsme pár dalších Zetkařů, včetně Martiny Studničkové s arabákem Šípkem, ze které se ve finále vyklubala osoba se stejným názorem na účel závodu. Tempo bylo ke konci zbytečně vysoké, ale Latýsek se ve skupině koní držel až do té doby, kdy se všichni rozhodli zabít. Bylo to asi 5km před cílem, když se 4 koně (včetně slováků) odtrhli a tryskali to do cíle po kamenité cestě a asfaltu. To my jsme zpomalili a zůstali ve dvojici se Šípkem v příjemném tempu. Nebylo kam spěchat, za zády jsme neměli nikoho a hlavně nám šlo o to, abychom v pořádku dojeli. Po projetí cílem jsme byli ve veterině zhruba do deseti minut, tepy 44 a po klusu 40. Prošli jsme!!!
Výsledek mě velmi překvapil, musím se přiznat. Z 19 koní na startu jich ve zdraví dokončilo trať pouze 9, (což není zrovna skvělý výkon) včetně nás. Všichni doplatili na vysoké tempo a dostihování. My s Láťou jsme skončili na krásném 4. místě, což mě naplnilo obrovskou radostí.
Závody se povedly, splnilo to všechny moje představy. Můj doprovodný tým (Táta a Julča) byl skvělý a já jsem poznala spoustu fajn lidí a potkala spoustu starých známých. Tak snad zase za rok :-)