Potřetí do Slavošova, do třetice všeho dobrého i zlého. Tentokrát jsme vyrazili prvně ve vícečlenném složení. Anička jela na Latýskovi, já na hnědé opici, obě stupeň L na 60km. Sirhael ho jela tréninkově a hlavně tak trochu testačně, neboť.. Po Bábolně jsem na ní sedla až 16.den. Pod zadkem jsem měla dynamit a v rukách tunu. Každý lopuch byl záminkou k úprku a děsu. Prostě divadlo :-). Problém ovšem byl po ježdění. Jakoby zatuhla, po zátěži začla kulhat. Většinou to byla pravá zadní a během hodiny to pohybem opět rozhýbala. Nicméně se mi to nelíbilo, a po kontrole MVDr.Žezulkové jsme se přihlásili do stupně L s tím, že dostane větší záhul, abysme na případný problém přišli včas a na nižších závodech.
Do Slavošova se mi zdárně podařilo dostat celou posádku. Zúženími v Ústí i klikatými úzkými cestičkami přímo před cílem to byl opravdu adrenalin a dobrá škola řízení. Na místě jsme ubytovali koně, nechali u nich Aničku s jejím chladičem Markem a spolu s Tomem jeli 60km pro Hamadan, která sháněla dopravu na Z. Celkem se nás večer sešlo na třicet závodních dvojic. Obdiv pořadateli, že závody nezrušil a rozhodl se je pro tento malý počet uspořádat. Vstupní veteriny jsme jakžtakž zvládli, Sirča se nelíbila úplně stejně jako všude jinde, ale to už lepší nebude, toto je problém v mozku, který jí nenutí zvedat nohy. Po přípravách jsme se uklidili ke spánku, v dálce byly vidět blesky a občas bylo slyšet hřmění- krása.
Ráno v osm hodin jsme vyrazili na trať. Pohodovější start jsem nezažila, neboť zbylí čtyři elkaři se k odjezdu nějak neměli a tak jsme vyrazili s Láťou osamoceni, že Sirča nepředvedla ušní rituál a nechápala, že se závodí. Trasa byla bohužel stejná jako loni, tudíž z 80% stále z kopce. Pár malých změn nás dokázalo rozhodit natolik, že jsme v prvním kole 2x bloudili a ostatní nás dojeli. První veteriny jsme zvládli skvěle, vstup byl rychlý, akorát Anička klusala jak se čtyřmi promilemi, takže si Láťu pozvali na re-check, ten ale v pohodě zvládl. Druhé kolo jsme koně také nebrzdily. Každý kopec nahoru s námi vylítli rychlostí, vše ale pod kontrolou. Výhledy na panoramata nám loudily úsměv na rtech, byla to taková pohoda...
Ve veterině pak přišla ledová sprcha. Sirhael po rychlém kole chladila pomaleji než Latenic (jsou to letos její první kopce) a stihla zatuhnout, takže byla právem vyloučena na kulhání a my alespoň víme, že problém skutečně JE a je třeba ho řešit s ortopedem. Už je objednaný :). Kdo zamrzel více byl Láťa. Komise se nemohla rozhodnout, klusal tedy celkem 4x a když už to vypadalo že se rozhodování posune ještě na re-check, zazněl verdikt že kulhá. No jo, veteriny z kopce, na drahách díry a nerovnosti a pětinohý rozmetač Láťa. To, že ho nic nebolí a nekulhá pak dokazoval celé odpoledne. Škoda. Byl to fajn trénink.
Počkali jsme na vyhlášení, zatleskali vítězům, podivili se ještě pár detailům a jeli domů. Na těchto závodech byla udělena cena fairplay. Říkala jsem si že super, že se rozhodli odměnit vítězku soutěže Z která ulovila a předala koně spadlé jezdkyni a velice tak ohrozila svoje postavení, ale cena nakonec byla udělena mladičké jezdkyni z L, která poskytla Evě Machkové (ze stejného oddílu, trenérce) třmen na pár kilometrů, protože jí praskl. No, každý to hrdnství vidí jinak :-). O cenách kondice bych se raději nerozepisovala vůbec, to bych mohla rozputat těžkou válku. Jinak to byly moc hezké závody, koně podávali fakt pěkné výkony a většina jich dokončila ve zdraví. Organizátor dal každému účastníkovi pěkné ceny a upomínky a pořadatel, pan Ječmínek všechny pozval i na příští rok Slavošovských dostihů. Budeme se těšit!