MČR j+yr 2010 Sloup v Čechách

Na další z tréninkových závodů na náš první mezinárodní start jsme vyrazili do Sloupu v Čechách, kde jsme 3.7. absolvovaly trať dlouhou 80km a zároveň Mistrovství republiky juniorů a mladých jezdců. Obhajovat titul vicemistryně z loňska nebylo v plánu- jednak kvůli tropickým vedrům panujícím již skoro týden, jednak kvůli náročnosti terénu a vyhlídkám do budoucna.
Do Sloupu se s námi podíval i Latýsek, který svým neustálým řehtáním dával najevo- jáááá se vrááátil! A jeho energie mi vnukla pocit, že už začneme pomalu trénovat, aby si koncem sezony mohl L/S zaběhnout také. Ohrádky tudíž byly dvě, ani v jedné však trocha stínu, ten ve Sloupu neměl nikdo, kromě diváků a závodníků u bufetu za halou. Jinak místo dějství MČR vypadalo báječně- vyvápněné veteriny, stánek s endurance potřebami od Kyselých i reklamy sponzorů, vše dohromady vypadalo profesionálně a páteční den vrcholil příjezdy všech účastníků. Veteriny v pozdějších večerních hodinách proběhly v pořádku snad pro všechny účastníky, my se vyjímečně ani projít nešly a raději šetřily síly na ranní start. Na něm nás krátce před šestou kroužilo celkem 11, na startovní listině zvučná jména, které by se možná, kdyby se v našem sportu sázelo, zamíchaly v zajímavém pořadí favoritů (Wellfare, Joulik, Kiev, Arista, Hamir, Haydée, to vše jsou koně s výkonností ST..). První skupinka "rychlíků" tedy přesně se šetou hodinou vyjela na trasu dlouhou 80km rozdělenou do tří kol (30,20,30). Skupinka "pomalíků" obsahovala Lenku s Gáhirou, Mirka Jadlovského a Luisu a jako poslední, po odjetí všech vyrazili za doprovodu caplování Haydée a Hamir, opět pospolu. Pomalíky jsme dojeli-předjeli velice záhy a zbytek prvního kola absolvovali pěkně v pohodě. Trasa byla místy jiná než loni, prodloužená o luční cancour, který se musel objíždět dvakrát dokola a který byl z psychologického hlediska nejhorší pro lidi i koně, zdaleka ne tak pro fotografy, chladiče a diváky, kteří nás tak měli dobrých 15min pěkně na očích. První kolo jsme zvládly na jedničku, a to i ve veterině. Ve druhém to však začlo. Teploty neúprosně stoupaly a kilometry se vlekly. Ještě se mi nestalo, aby mě dostih "nebavil", nebo aby mi neutíkal. Stejně tak, abych musela Hajdulku, vždy ochotně běžící vpřed, popohánět. Tohle byl zážitek, kdy jsem si sáhla na samé dno, z nějž mě tahala Haydée svým odhodláním závodit, nevzdávat, běžet a svou skvělou kondicí, kterou předváděla ve veterinách. A tak jsme i poslední, 30km dlouhé kolo zvládly za doprovodu Ivky a Hamira. Bylo příjemné jet ve dvou, Haydée spokojeně táhla jako vždy, jen nad a pod kopci jsme se rozdělovali kvůli jiné taktice a stylu jízdy koní, vždy jsme se však do 15ti minut dohnali. Na oné louce prozářené sluncem natolik, že byla otázka času kdy vzplane se mi snad poprvé za život chtělo z koně zvracet, slézt, utíkat pryč a ponořit se do vody, do ledové vody.. Výkon mé bílé Hajdulky mě však podržel na jejích zádech až do cíle, kde ještě veterinu jsme odběhly, a málem mě nesli na nosítkách, jak mi bylo zle.
Odpoledne jsme ve stínu přežili, Haydée nevykazovala známky únavy a tak mě přesto přese všechno naplňovala ohromná radost, jak je šikovná. Přesto jsem na vyhlášení přímo vyžebrala kousek stínu, do kterého jsem mohla zasednout a vyčkat- skoro 75 dvojic muselo být oceněno. Naší soutěž vyhrála Markéta Terberová s Wellušou, kterým, a že jsem se tím netajila a netajím, jsem to přála ze všech nejvíce. Spokojenost tedy i s výsledkem mistrovství, i s naším 6.místem. Hlavně že jsme akci v pořádku zvládli, večer naložili oba koně a v pořádku se přepravili na naše letní sídlo, do Jeseníků.