Je to tady! Očekávaný dostih se zase přiblížil. Zabaleno jsem měla už týden dopředu, ale pravá předzávodní atmosféra na mě padla příjezdem wranglerky Verči ve čtvrteční večer. Latýsek se naložil po pěti minutách a my mohli vyjet, tentokrát ve složení já, šampión, táta a Verča. Dobrodružství je před námi.
Na ranči 3V v Třebušíně nedaleko Litoměřic nás po pohodových dvou hodinkách jízdy přivítali obyvatelé ranče. S nadšením jsme si prohlíželi tamější vybavení stájí, nádherné dřevěné boxy s výběžkem, velikou kruhovku a úžasně velké výběhy. Připadali jsme si jako někde v Americe a byli fakt nadšení. Jelikož jsme dorazili mezi prvními a Latýsek pochopitelně nechtěl být sám v padocku, šoupli jsme ho na box, kde si udělal pohodlí a důkladně se pomazlil s pilinama. Postupně se sjíždělo hodně koní, po pár hodinách dorazila i Nikča se Sirčou a jejich týmem, tak jsme se dali do stavění stanů a hned si sdělili všechny nové zážitky a poznatky, protože jsme se naposledy viděli v Rakvicích. Pak jsme všichni bez problémů prošli vstupní veterinou, následovala porada a poté jsme se dali do grilování. Přisedla si i Jitka od Lipana, a tak jsme vedli docela příjemnou řeč, koníci zatím sbírali síly po cestě na zítřejší klání. Uklidili jsme se kolem jedenácté hodiny.
Ráno po brzkém probuzení (5:00) jsme nakrmili koníky a netrpělivě čekali na start vyšších soutěží. Navozena byla krásná atmosféra, kterou si všichni soutěžící užívali, i díky krásnému počasí, které panovalo. Po startu první soutěže na 100km už ubíhalo všechno strašně rychle a my se v 10:00 ocitli na startu soutěže stupně Z na 40km. Předem jsem byla připravená na velmi obtížný terén, ve skutečnosti to nic strašného nebylo. Start proběhl celkem hladce (tak trochu jsme ho zaspali, protože jsem zrovna lovila mapu pro Miladu) a tak jsme se opět vydali soupeřit s tratí s Miladou na posledním místě. Jeli jsme pohodově, docela pomalu, ostatní měli 5ti minutový náskok a rvali to tryskem do kopce a cvalem s kopce. To my si to docela užívaly, s Miladou jsme si pokecaly a kochaly jsme se krajinou. Tepy jsem udržovala dole, protože to bylo samý nahoru, dolu, a v prvním kole jsem netušila co ještě přijde. Trať byla úžasně značená, nezabloudila jsem ani jednou, vedla po loukách posečených i neposečených, v lesích a projížděli jsme pár vesniček. V půli kola jsme se odpojili od Morgany a trochu přidali do kroku, protože tepy pod 90 mi udělaly radost, obzvášť nahoře na kopci, tak proč nepřidat.. Už se blížil cíl prvního kola, když tu náhle dva kilometry před cílem slyším cvááánk a vidím, jak krásný let spáchala naše pravá přední podkova. Tak jsem slezla, čapla jí i s podložkou do ruky a jela krokem do cíle. Už jsem byla tak trochu smířená s tím, že je to konec, ale táta spolu s Terberovými sehnali kováře a tak jsme se ještě dočkali startu do druhého kola. Jelikož jsme se krokem doplahočili do cíle (mimochodem jsme předjeli asi 5 rychlejších zetkařů) tak jsme šli rovnou do veteriny a naše průběžné místo bylo druhé! Po přestávce která spolu s kováním utekla jak voda jsme se vydali do druhého kola, které jsme jeli s Latýskem úplně sami a to docela slušným tempem, protože už jsem si okruh pamatovala a věděla co kdy kde a jak jet. Cestou mě předjely jen dvě zetkařky a my tak dorazili šťastní a zdraví spokojeně do cíle spolu s úžasnou bouřkou a slejvákem, o kterém se nám celý den jen snilo, díky vysokým teplotám. Fakt to bylo docela fajn a osvěžující. Nebylo třeba moc chladit, spíš naopak. Házeli jsme na zadek piliny, jen aby se studená voda vysušila a po pár minutách jsme opět úspěšně prošli veterinou.
Odpoledne se docela táhlo, táta odjel domů dřív a my s mámou a Verčou+Dádou čekali netrpělivě na vyhlášení (snažila jsem se to dostat už dvě hodiny dřív z rozhodčích). Nicméně jsme si počkali a taky se dočkali, bylo nám sděleno čtvrté místo a my se tak mohli opět radovat z obrovského úspěchu. Před půl rokem by nikdo nahlas nevyslovil, že náš společník pro Haydée bude ještě úspěšně běhat.
Pak už jenom zbývalo rozloučit se se všemi a bezproblémů (:-)) naložit Latýska a vydat se na cestu domů. Kokarda na zdi mi bude navřdycky připomínat tento nádherný jarní den a nádhernou krajinu, na kterou nikdy nezapomenu. Díky všem za účast na těhle závodech, byli jste všichni skvělí a už se na Vás těším někde příště, tentokrát snad v Lku!!!
Fotky najdete na www.haydee.rajce.net/endurance_trebusin_2008