Ne, nezbláznila jsem se. Jen jsem měla natrénováno na L, natěšeno rok dopředu a ohromnou závodní náladu k tomu. Stalo se tedy, že 5. června 2009 nás táta v deset hodin vyhodil na ranči 3V, nám již dost známém a oblíbeném místě, kam se rádi vracíme a na které máme ty nejlepší vzpomínky. Vozejk se otočil a jel na servisní prohlídku, my s Haydée jsme se vydaly na vrchol Kalichu, kde jsme dlouho nebyly..:-). Po dvouhodinové procházce jsme rozdělaly židličku, usadily se uprostřed chatek na vynikající trávě a obě si cpaly pupky, Haydée tím výtečným jetelíčkem, já Milkou. Uteklo to rychle, začali najíždět další závodníci a večer jsme se dočkali vstupní veteriny a porady. Tyto závody byly letos první, na kterých chyběl můj tým, vzhledem k nedělní bouračce, takže náš jediný wrangler byl táta. Nicméně kobylce nic nechybělo, čas spolu jsme si užili a v závodní den vše také klapalo jak má, takže všechno jde, když se chce.
Ráno se strašně vleklo. Za poslední dobu jsem si přivykla startovat mezi pátou a sedmou hodinou ranní, takže start v deset byl pořád v nedohlednu a jen mi stoupal adrenalin při projezdech vyšších soutěží. Dočkali jsme se však, a na startu se nás sešlo neuvěřitelných 19 párů. Zahřívala jsem důkladněji než kdy jindy, protože jsem chtěla vyrazit více dopředu a držet se hlavní skupiny. To se sice povedlo, ale doprovázeno to bylo silnou rvačkou o moc, kdo že tempo určuje, jestli já nebo Haydée. Nějaká přiježděnost, se kterou jsme si v tréninku daly záležet byla ta tam. V průběhu prvního kola se situace uklidnila. Hlavní žokej, který si plete vytrvalost s dostihy spadl a my tak pokračovaly jako vedoucí dvojice a určovaly si tempo, za námi drželo krok dalších cca 5 koní. Hodnoty Polaru mě těšily, rychlost na GPS kolem 19km/h. Trať nám přesně podle očekávání sedla, holt Třebušínský okruh je stavěný přímo na mé koně :-). Mnohé terén vyškolil, neboť zde se nedá cválat celých dvacet v kuse ale je zapotřebí začít i přemýšlet, občas holt tempo snížit, či dokonce slézt a běžet vedle koně, zrktáka je trať strategicky náročnější než rovinky. Do první veteriny jsme vstoupily jako v pořadí druhý kůň, a to čtyři minuty po vjezdu do cíle. Prošly jsme se samými áčky a jedničkami, takže do druhého kole jsme po přestávce startovaly za jedním soupeřem. Toho jsme dohnaly hned na třetím kilometru, předjely ho a šupajdily dále a dále, až jsme si nahnaly slušný náskok, který ovšem na šestém kilometru zdolala Lucie Zapletalová s Roy One Osteo, a se kterými jsme se pak míjeli neustále. Jednou dojela ona mě a utvořila náskok, poté zase naopak, jely jsme každá úplně jinak, i tak se mi podařilo náskok před cílem stáhnout a užít si i můj první závěrečný dostih do cíle, který Haydée vyhrála a protla cílovou čáru jako první. Číslo devět se tedy ukázalo jako šťastné, my prošly veterinou opět bez nejmenšího problému, naopak mi bylo řečeno že vypadá skvěle, což potěší mnohem víc než nějaké dobré umístění. Zkrátka, není co více dodat. Splnil se další sen, moje mimino vyhrálo první oficiální soutěž, s naprostým nadhledem a s traťovým rekordem, navíc ještě bosá bez nejmenších následků na kopytech. Proběhlo mazlení a večer již bylo vyhlašování.
Na vyhlašování začalo pršet, narozdíl od loňského roku, kdy jsme se všichni značně potili po celý slunečný den. Ze stupně Z dojelo 17 koní z 19, Haydée sklidila ceny za první příčku a já převzala jakousi krabičku od Kooperativy, kterou mi předával kdosi významný a vůbec jsem netušila proč je kolem toho takové halo a proč se předává zvlášť a ne v tačce spolu s ostatními věcmi, když je to jen nějaká maketa autíčka. Až v autě mi ztuhl úsměv na rtech, když jsem po rozbalení zjistila, že je to nefalšovaný iPod :-). Ceny teda hodnotím za druhé nejlepší za všechny závody, taška obsahovala vážně fajn věci, které potěšily i finanční obnos, pořadateli patří obdiv a dík že vládl sehnat sponzory.
Cesta domů proběhla v pořádku, pomohli jsme ještě odvézt jednoho koně do nedaleké vesnice, jelikož jim kiksnul odvoz. Haydée si ještě zalítala se zbytkem stáda, čímž mě skoro rozbrečela a pak už se šlo spát a snít o dalších stejně vydařených závodech, jaké byly tyto. Prostě to nemělo chybu!