Nějak jsem prvně pocítila nedostatek koní. Hajdulce bylo 1.6. nalezeno putující embryo, takže má být v klidu (nehledě na to že nic nedělá), Sirhael se bude připouštět, neboť ani ortopedická kapacita na ní "nenašla nic divnýho", takže původce jejího chození bude asi skutečně uložen někde v dutině hlavy (jestli je tam mozek, tak v něm), Latýsek byl před 14ti dny vyloučen, ale přestože mu nic není, nechci dráždit vet.komisi ve stejném složení, a s koňskými silami jsme u konce. Byla jsem rozhodnutá si třebušínský okruh zaběhnout i po svých, ale nabídka přišla z čista jasna od Zdeňky Hradecké, která mi půjčila arabskou Falomu, která si zde přesně před rokem načla mezikostní sval a poté jí bohužel potkalo i několik dalších nepříjemností, ze kterých se naštěstí bez následků zotavila.
Falomku jsme nabrali spolu s jejím stájovým společníkem Kisem, kterého jela sama Zdeňka asi 50km od samotného Třebušína a po pár neúspěšných pokusech o její naložení se nakonec podařilo a my vyráželi. Po krátkém občerstvení, ubytování koní, úklidu auta a nákupu jsme se jeli projet pár kilometrů na trasu. Faloma mě na svém hřbetě prvně svezla bez obtíží a večer a s ním technická porada se rychle blížila. Po ní jsme se uklidili ke Kolouškovým a v příjemné atmosféře setrvali minimálně do půlnoci. Ráno jsme byli vzhůru už na start S, který byl v sedm hodin, shlédli jsme pak i L a v deset hodin se dostalo i na nás. 24 koní na startu bylo pěkně děsivé číslo. Spolu s Verunkou z Vránova a její Princeznou jsme se odklidily za stáje ranče, aby naše kobylky neviděly na závodní starty těch největších rychlíků a na trasu jsme se společně vydaly až poté, kdy zmizel poslední kůň z obzoru- cílem těchto závodů bylo úspěšně dokončit a pokochat se zdejší krajinou. Falomka v prvním kole jela příjemně, nikam neprchala, jen ve cvalu ze mě nebyla dvakrát nadšená- bylo vidět, že mi jako neznámému člověku vůbec nedůvěřovala a nevěděla co čekat. Situace byla jiná v druhém kole, po úspěšně absolvované veterině, kde jsme se střetli spolu s Kisem, který se tím pádem nafixoval takoým způsobem, že jsme se od něj nesměly na metr hnout. Druhou etapu jsme tedy odjeli společně, o něco rychlejším tempem a s mnohem větší důvěrou- cval už byl pohodový a uvolněný. Úspěšně jsme protly cílovou pásku těsně za Kisem, se kterým jsme se střídaly ve vedení. Také závěrečnou veterinu (kterou jsme museli absolvovat s metrovým rozestupem koní) jsme zvládli na jedničky a áčka a nezbývalo než se radovat a čekat na zbytek dojíždějících soutěžících. Některým jsme pomohli s chlazením a odpoledne se přehouplo do poslední části, když bylo vyhlášeno dekorování. S koňmi na ruce jsme nastoupili k přebrání cen a vyslechli přesné pořadí všech dvojic. Faloma se mnou vybojovala krásné 15. místo, Kis logicky 14.
Byly to krásné závody, děkuji majitelce Zdeňce za půjčení koně a svému bezchybnému wranglerovi za ohromnou podporu ve všem, co si na něj vymýšlím :).