Trust me, it´s paradise.. Vilémov jsme plánovali už hodně dlouho, líbil se mi termín, myslela jsem, že to bude naše první KP. Nakonec šla Haydée ještě jedno v Bělohradě, přesně před dvěmi měsíci. Do Vilémova, vesnice roku 2003 nedaleko Golčova Jeníkova jsme jeli opět se Šebkovými, kteří vezli Sihasku na L. Vilémovské zázemí bylo naprosto nejhorší ze všech míst, kde jsme byli (což je vlastně všude). Žádný kohoutek s vodou na umytí rukou, žádná teplá místnost, nic. Jen veteriny, které se stavěly ještě v pátek večer a kádě s vodou stály před stodolou s dřevěnými "komůrkami". Technická porada stála celkem za houby- dostali jsme mapy, na kterých byly zakresleny ocásky a nikdo moc nechápal který pojede a který ne, koukli jsme se na vyfocené šipky na silnici a ani čísla jsme nedostali, takže celkem zbytečná záležitost, protože porada mi neřekla vážně absolutně nic-krom milionu změn v propozicích (včetně kilometrů!). Večer jsem byla navštívit Trňákovský holky v jejich stanu, chvíli jsme kecaly a pak jsem se uklidila do přívěsu spát, opět s výhledem na Haydée. Kosa byla teda vážně slušná, jelikož podzim se pomalu dostavil a my tak mrzli i následující ráno.
Táta, který mi dělal wranglera přišel z penzionu asi v devět a společně jsme sledovali starty vyšších soutěží, až se přiblížil čas 11:04 a na startu jsem se ocitla já s Hajdulí. Vlaďka nám půjčila jejich Podium, protože Haydée se v tréninku odřela od Polaru na podbřišáku a naše mise tak byla značně ohrožena- tím chci opět poděkovat Vlaďce za vstřícnost a ochotu. Startem jsme prosvištěly a pomalu začly zdolávat nástrahy tratě, které po propršené noci nebyly zrovna jednoduché :). Trať byla pěkná a záživná, ale kdyby nebylo všude moře bahna, byla by ještě stokrát lepší. No co, aspoň bylo měkko pro naše bosá kopýtka. Na trati jsme zdolávaly kmeny po zemi a několikrát jsme přecházely-místama skoro brodily menší říčku, která tekla údolím. S mizerným značením jsme se popraly poměrně dobře, uskutečnily jsme jen jednu kilometrovou zajížďku a následnou vracečku, ale rozhodně jsme nebyly samy- jedna jezdkyně do cíle přijela i z jiného směru a vážně se není čemu divit.. Místama bylo příšerné bahno a nedalo se jít jinak než krokem, zkrátka povrch byl náročnější než samotná trať, na které jsem očekávala mnohem více stoupáků a klesání. Díky zimě a větru jsme nepotřebovaly chladit a nahnaly jsme rychlost na 13,5km/hod (dle GPS), abychom pak mohly pěkně v klídku do cíle. Rychlost spadla na něco málo přes 12 a my se tak trefily do časového limitu. Haydée přišla absolutně v pohodě, nezpocená, a my šli ihned po přeměření tepů (asi po minutě) do veteriny, kde se nás ujal stejný vet jako při vstupní kontrole a začal mi říkat, ať jí do druhého kola dám na podbřišák beránka. Tvářil se skvěle překvapeně, když zjistil, že jsme KP a další kolo nás již nečeká. Zářila jsem radostí, on jen pogratuloval se slovy že super (no a vážně, měla samý áčka a jedničky, tepy 52 a po klusu 44), takže z veteriny jsme odcházely plny radostných pocitů :). Táta pak krokoval, já jsem ještě pomáhala chladit pár přijíždějícím koním a Vlaďce, která se umístila na druhém místě v L (gratulace). Tím se nevalný dojem z místních závodů změnil na poměrně slušný a odjížděli jsme nadšeni, debatujíce o příští sezoně a plánech.
Haydée se tak postarala o pěkný závěr její letošní sezony :) a pro mě už zbývá jediné v tomto roce-dojet ve zdraví a v limitu S v Mostě s Latenicem. Díky moc..