Strašně to letí, letos již po čtvrté jsem se ocitla ve Vilémově. Jelikož rozhodnutí, že sem pojedeme padlo na poslední chvíli, ocitla jsem se v místě závodů jen díky ochotě závodníků ze sousední vesnice vzít mě do závěsu a zcela sama. A co že mě čekalo? Zanedlouho přijela Tennessee, na kterou jsem před necelým měsícem a půl prvně usedla a která se u nás učila základnímu vzdělání každého jezdeckého koně. Majitelka totiž jela závod st.L na mamince Tessie, Tereze. Páteční odpoledne proběhlo v pohodě, konečně byl čas pokecat s několika "tábory" a i vstupní veterinu Tess zvládla na jedničku. Večer jsem se uklidila do tábora Hrdinů a ráno do auta ke krátkému spánku.
Vzhůru jsem byla akorát na start S, které tentokrát jelo neskutečných asi 15 dvojic. Dopoledne jsem se motala v prostoru cíle, když bylo kde pomoci, pomohla jsem. Náš čas přišel ve 12:24, kdy jsme s Tessulí vyjely na trasu dlouhou 30 kilometrů. (Pozn. redakce- díky novým pravidlům čtyřletý kůň nemůže jet závod st.Z na 40km, ale Hobby závod na 40km ano..). Na startu to bylo lehce napjatější, než jsem doufala. Tess se bála okolních koní, takže se mi ulevilo až po startu (výhoda hobbíků- samostatném startu) a po krátkém zaváhání kudy že mám jet :D (no jo, poradu jsme nějak zakecali..) jsme se ocitly u prvního brodu z celkem šestnácti. Ten jediný byl kritičtější, protože bez tušírky se nám přes něj moc nechtělo a vzhledem k tomu že chyběl tahací kůň jak byla zvyklá z domova, museli jsme na něj počkat. Naštěstí rozumná dvojice za námi nás dojela zanedlouho (jen co jsem dotáhla sedlo) a společně jsme brod překonali- díky tímto moc Ladě Cimbálníkové, která na druhém břehu přečkala naše rozvahy! Další průběh už byl téměř hladký- Tess se chovala jak naprostý profesionál! Prvně se na ní shora lily lahve vody, prvně musela čelit cizím koním (za ní, před ní, vedle ní). Na trase pila lépe jak naši ostřílenci a pobídka do cvalu, kterou jsem jí doma moc nezatěžovala vzhledem k poměrně krátké době obsedání, fungovala jak po letech drezurních příprav. Zkrátka ze mne čišela hrdost, stejně tak při dojezdu do cíle. Nečekala jsem, že stihneme limit bez penalizace, ale delší procházky u nás stačily k tomu, že jsem jedinkrát nemusela pobídnout a kobylka hnala a hnala, nadšeně kupředu. A přestože jsme bez tréninku chladily vélice dlouho, náš výkon stačil na krásné 5. místo z 15ti startujících!
Strakatá potvora mi udělala ohromnou radost, stejně jako Tereza Olině (8.místo z 23 v L). Jsem ráda, že jsem se přes počáteční odpor na závody odhodlala, že mi Tess byla svěřena a že vše dopadlo na výbornou. Přeji si jen, aby stejnou radost a závodního ducha předváděla i v budoucnu, pod svou majitelkou!