Distanční dostih S Vrchovany 2009


Po Bábolné nastaly první změny v celkovém plánu letošní sezony. První dostih, na který jede jiný kůň než byl na programu, a to z důvodu občasného a podivného kulhání šampionky Sirči, která zde v severních čechách měla jet kvalifikační S na 90km. Jako náhradník posloužil Latýsek, se kterým bylo sice v plánu jet národních 120km v Mostě jako závěr jeho dosavadní kariéry, ale změna je život a tak jsme jeli "vyhrát" 90km do obtížného Vrchovanského terénu. Jak se pomalu stává zvykem, vyrazili jsme sice ve čtyřech členech, z toho jen dva uměli mluvit a chodit po dvou- já a Tom. Cesta na sever netrvala dlouho, a tak jsme se po dvou hodinkách ubytovali v příjemném prostředí Máchového kraje pod kopcem se zříceninou hradu. Latýsek byl nadšen místním množstvím trávy, vykazoval známky pohody a vypadal, že se těší. Večer po úspěšných vstupních veterinách uběhl velice rychle, všichni se sešli na technické poradě v místním občerstvení, proběhlo vážení nás Skařů a pak nezbývalo než klábosit a kecat se všemi známými a příjemnými lidmi. Za doprovodu hudby (co jsem komu udělala?) uleháme do stanu a ráno se budíme do mlhavého, studeného rána a atmosféry, která opět vybízí k dobrodružství na hřbetu a ve společnosti koní.

V sedm hodin nás sedm krouží na startu dostihu na již zmiňovaných 90km. Ranní rosa je příjemnou změnou po všudypřítomném suchu a zanedlouho je odstartováno. S Láťou se ujímáme vedení, zdoláváme prvních pár nebezpečných úseků trati a pokračujeme vstříc neznámé krajině. Po dvou kilometrech se mihla Marina cvalem kolem nás s lehce vulgárními slovy i výrazem ve tváři, ale ostatní drželi tempo za námi s Láťou v čele. Tak pokračovalo celé první kolo. Vycházející slunce poskytovalo několik vskutku romantických pohledů na probouzející se barvící přírodu, z koní šla pára a jezdci v lotu ani nemukli. Každý si vychutnával atmosféru, kochal se skalními masivy a vnímal toho svého parťáka pod sebou. První kolo tedy uteklo jak voda a vjíždíme do prvního cíle. Chladíme o to déle, o kolik kil více vezeme, jak se dalo očekávat. Místo běžných 2 minutek chladíme nekonečně dlouho a pak až úspěšně procházíme veterinou. Do druhého, kratšího kola, vyrážíme skoro jako předposlední. Některým koním se samotným nechtělo ani hnout, a tak si na nás za zatáčkou počkali a nechali se táhnout stejně jako v kole prvním. Jedeme obdobnou trasu bez modrého ocásku, ale v půlce kola nastává zlomový okamžik- kulháme. Sesedám tedy přesně v okamžiku, kdy jsme dohnali ujíždějící závodníky- Tondu a Marinu a hledím do kopyt, ve kterých nic není. To nevypadá dobře. Láťa kulhá jen na měkkém, na tvrdém nemá problém, jedeme tedy do cíle se smíšenými pocity, tedy spíše s obavami. Ve veterině je rozhodnuto, že končíme. Pravá přední evidentně bolí. No nic, nohu celé odpoledne střídavě chladíme, Láťu chlácholíme a krmíme bolestným, mazlíme a fandíme ostatním dojíždějícím. Po skončení prohlídek jdeme do veteriny upřesnit důvod kulhání, nejspíše šlacha, i když názory dvou veterinářů se různí, bolest je bohužel zřejmá. Píchá se tedy lék na zmírnění bolesti, stále se chladí, od pořadatelů sklízíme cenu i za nedokončený závod- tašku plnou jablek a mrkví, které do rána zařvou. Bolest ustává, kulhání vymizelo, i tak jsme po vyhlášení usoudili, že pojedeme v neděli. A tak jsme večer obstarali Lotuska, nás a vyspali se do dalšího podzimního rána.

Ráno je veselejší. Noha nebolí, nehřeje, kulhání není, i tak chladíme a na cestu domů vyrážíme až po obídku. I to je endurance, ne vždy se daří. Důležitý je pocit ze závodů a dobrý konec- noha je v pořádku a jelikož bylo v plánu tak či tak nastolit Láťovi roční závodní pauzu, věřím, že se zotaví celkově a v roce 2011 se opět ukáže na startu vyšších soutěží a ST pro mě jednou odběhne. Udělal toho pro mě za tyto dvě sezony tolik, že dík alespoň v téhle podobě mu rozhodně patří, přeci jen je to plňas poznamenaný z dráhy. A tak mu děkuji za všechno, za to, jaký je to bojovník, vůdčí typ, srdcař, nadšenec, a hlavně můj věrník. A stejně tak Tomovi za pomoc a podporu, jak při závodě, tak i v běžných chvílích a těšíme se zase v Mostě na viděnou..